1. Na Společné cestě: V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého na společné cestě
Když říkáme „naše církev“, kdo do ní patří? Kdo putuje po stejné cestě i mimo církevní prostředí? Koho opomíjíme?
Když říkáme „naše církev“, kdo do ní patří? Kdo putuje po stejné cestě i mimo církevní prostředí? Koho opomíjíme?
Komu dluží naše místní církev naslouchání? Jak jsou v ní přijímáni laici, zvláště mladí lidé a ženy? Jak spolupracujeme se zasvěcenými osobami?
Jak v našem společenství dokážeme svobodně a upřímně komunikovat? Jak funguje vztah s médii – nejen s těmi katolickými?
Jaký prostor necháváme modlitbě a mši svaté? Jak podporujeme aktivní účast všech věřících na liturgii? Jak slouží lektor a akolyta?
Jak naše společenství podporuje své členy zapojené do služby v sociální oblasti, politice, výzkumu, vyučování, ochraně lidských práv atd.? Jak začleňujeme a zúročujeme různé tradice jiných církví?
Jak v našem společenství zacházíme s názorovými střety a konflikty či jak spolupracujeme s okolními diecézemi, řeholními společenstvími, ale také s věřícími jiných náboženství nebo se společenskými institucemi? A jak se od nich dokážeme učit?
V jakých oblastech spolupracujeme s křesťany jiných vyznání? Jaké plody a jaké těžkosti nám to přineslo?
Jak definujeme cíle, ke kterým chceme směřovat? Jak se uplatňuje autorita v naší místní církvi? Jak u nás funguje synodalita?
Ptá se po způsobech a kritériích našich rozhodování, po jejich transparentnosti a odpovědnosti i po formách, jak pomoci růstu ve společném duchovním hledání.
Jak naše církevní společenství vede lidi, aby si dokázali navzájem naslouchat a zapojovat se do dialogu?